Mobilní telefony jako stroje z budoucnosti. Procházíme paradoxní dobou, ve které lidstvo pohlceno dotykovou obrazovkou opomíjí klasické počítače. Pohled na klávesnici a myš se pro většinu lidí stává jakousi digitální zbytečností, jež je neslučitelná s rychlým tempem virtuálního světa zprostředkovaným právě chytrým telefonem nebo tabletem/iPadem.
Tato digitální revoluce nás přivedla k záhadnému fenoménu: paradoxu počítačových seniorů. Na jedné straně máme generaci, která svírá mobilní telefony jako věrné společníky, a na straně druhé máme klasické počítače, které se zdají být v očích mladých jako něco z období, kdy se svět teprve učil psát „www“.
Jedna studentka si postěžovala: „Proč bych měla trávit čas u počítače, když na mobilu mám všechno na dosah? Klávesnice jsou tak… neosobní.“ Zdá se, že v této digitální éře, kde se všechno měří rychlostí prstů na obrazovce, jsme ztratili něco z vážnosti spojené s prací u počítače. Klávesnice a myš, kdysi symbolem produktivity a kreativity, teď tančí v pozadí, přehlížené ve světě, kde jsme odkázáni na tipování „po jedné“ na virtuální klávesnici. Zatímco mobilní telefony jsou elegantními průvodci našeho každodenního života, počítače zůstávají místem, kam člověk musí vstát z postele.
